Strach u dětí jak mu porozumět

„Ještě před měsícem usínal sám a teď bez rozsvícené lampičky ani ránu. Každý večer kontrolujeme prostor pod postelí a ve skříni, protože se bojí příšer,“ svěřuje se třicetiletá Táňa, matka pětiletého Martina. „Jsem z toho unavená a nevím, jak mu pomoci. Je to normální?“

Tato situace je známá mnoha rodičům. Dětský strach dokáže potrápit nejen malé hlavičky, ale i jejich nejbližší. Je důležité si uvědomit, že strach je přirozenou součástí vývoje. Jak ale poznat, kdy je strach ještě v normě a kdy už je na čase zpozornět? A jak můžeme našim dětem účinně pomoci? V tomto článku se podíváme na strach u dětí zblízka, prozkoumáme jeho přirozená období a nabídneme praktické tipy, včetně podpory pomocí jemných Bachových kapek.

 Co je strach u dětí a proč vzniká 

Strach je základní lidská emoce, která má v našem životě nezastupitelnou roli. Funguje jako vnitřní alarm, který nás chrání před nebezpečím. U dětí je tento mechanismus obzvláště citlivý. Jejich svět je plný nových podnětů, kterým se teprve učí rozumět.

• Evoluční strach: Zděděný instinkt, který chránil naše předky (strach z výšek, hadů, tmy).
• Naučený strach: Dítě může převzít strach od rodičů (pokud se matka bojí pavouků, je pravděpodobné, že se jich bude bát i dítě) nebo na základě negativní zkušenosti (pokousal ho pes).
• Fantazijní strach: Zejména v předškolním věku, kdy se prolíná realita s fantazií, se děti bojí příšer, duchů a bubáků. 

Přirozená období strachu u dětí 

Stejně jako se dítě vyvíjí fyzicky a mentálně, vyvíjí se i jeho strachy. Existují typická období strachu u dětí, která jsou spojená s konkrétním věkem. Jejich znalost vám může pomoci zachovat klid. 

• Kojenci (do 1 roku): Nejčastěji se objevuje strach z hlasitých zvuků, neznámých tváří a separační úzkost, když se maminka vzdálí z dohledu.
• Batolata (1–3 roky): Separační úzkost vrcholí. Děti se mohou začít bát zvířat, tmy nebo třeba převleků a masek (klauni, čerti).
• Předškoláci (3–6 let): Toto je zlatý věk fantazie, a tedy i fantazijních strachů. Děti se bojí příšer pod postelí, duchů, zlodějů, bouřky nebo samoty. Právě sem spadá i Martinův strach z příšer.
• Mladší školní věk (6–11 let): Strachy se stávají realističtějšími. Děti se obávají zranění, nemoci, smrti, přírodních katastrof, ale také školního neúspěchu nebo odmítnutí kolektivem.
• Dospívající (12+ let): Do popředí se dostávají sociální strachy – obavy ze ztrapnění, selhání, kritiky nebo odmítnutí vrstevníky. Objevuje se také úzkost spojená s budoucností a vlastní identitou. 

Jak rozeznat normální strach nebo úzkostnou poruchu 

Klíčová otázka pro každého rodiče zní: Jak rozeznat, kdy je strach běžnou součástí vývoje a kdy by se mohlo jednat o úzkostnou poruchu? Hranice může být tenká, ale existují varovné signály.

Normální vývojový strach: 

• Je přiměřený věku dítěte.
• Je dočasný a po čase sám odezní.
• Nebrání dítěti v běžných denních aktivitách (chození do školy, hraní si s kamarády, spánek).
• Dítě se nechá uklidnit a je schopné o svém strachu mluvit.

Možná úzkostná porucha: 

• Strach je extrémní, panický a neodpovídá situaci.
• Je dlouhodobý (trvá týdny až měsíce) a nelepší se.
• Výrazně omezuje život dítěte i celé rodiny (dítě odmítá chodit do školy, spát samo, účastnit se aktivit).
• Je doprovázen silnými fyzickými příznaky: bolesti břicha, hlavy, nevolnost, bušení srdce, potíže s dechem.
• Dítě se úzkostlivě vyhýbá všemu, co by mohlo strach spustit.

Pokud máte podezření, že strach vašeho dítěte přesahuje běžnou míru, je na místě zvážit konzultaci s odborníkem. 

Praktické tipy, jak pomoci dětem překonat strach 

Ať už je strach vašeho dítěte malý, nebo velký, vaše podpora je klíčová. Co můžete udělat? 

1. Nikdy strach nezlehčujte. Věty jako „Neboj se, vždyť tam nic není“ nebo „Už jsi velký kluk, abys se bál“ nepomáhají. Dítě se pak cítí nepochopené a osamělé.
2. Uznávejte jeho pocity. Řekněte: „Chápu, že se bojíš. To musí být nepříjemné. Jsem tu s tebou.“ Tím dáte dítěti pocit bezpečí a přijetí.
3. Mluvte o strachu. Zkuste společně strach pojmenovat nebo nakreslit. „Pojď mi tu příšeru nakreslit. Jak vypadá? Má velké zuby? A co kdybychom jí domalovali růžovou mašli?“ Humor a kreativita mohou strach odzbrojit.
4. Buďte trpělivým vzorem. Pokud se vy sami bojíte bouřky a při každém zahřmění panikaříte, dítě váš strach převezme. Zkuste zachovat klid a ukažte mu, že se nic neděje.
5. Vytvořte bezpečné rituály. Proti příšerám skvěle funguje „sprej proti příšerám“ (voda v rozprašovači s kapkou levandule) nebo společná kontrola pod postelí s baterkou.
6. Chvalte za odvahu. Oceňte každý malý pokrok. „Dnes jsi byl moc statečný, když jsme zhasli a nechali jen malou lampičku.“ 

Podpora s Bachovými esencemi a Bachovými kapkami 

Kromě rodičovské podpory můžete sáhnout i po jemné pomoci z přírody. Bachovy esence jsou přírodní systém 38 květových esencí, který pomáhá harmonizovat negativní emoční stavy, jako je právě strach. Jsou zcela bezpečné, nenávykové a vhodné i pro ty nejmenší děti.

Bachovy kapky se míchají na míru podle konkrétních potíží dítěte. Pro různé typy strachu u dětí se hodí různé esence: 

• Kejklířka (Mimulus): Ideální na konkrétní, pojmenovatelné strachy. Strach ze tmy, ze psů, z pavouků, z lékaře, ze školy. To je esence, která by pomohla Martinovi s jeho strachem z příšer.
• Topol osika (Aspen): Pro nejasné, nedefinovatelné strachy a zlé předtuchy. Když se dítě bojí, ale neví čeho. Často se projevuje nočními můrami a probouzením s úzkostí.
• Devaterník (Rock Rose): Pro stavy akutní paniky, hrůzy a noční děsy. Když je strach paralyzující a dítě je k neutišení.
• Červený kaštan (Red Chestnut): Pro přehnaný strach a starost o své blízké. Když se dítě například úzkostlivě bojí, aby se mamince nebo tatínkovi něco nestalo.

Táňa se po poradě rozhodla pro svého Martina vyzkoušet Bachovy kapky namíchané na míru s Kejklířkou. „Byla jsem překvapená, jak jemně a rychle to zabralo,“ říká. „Martin je večer mnohem klidnější. I když lampičku ještě na usínání chce, už nemluví o příšerách každou noc. Je to pro nás oba velká úleva.“ 

Kdy vyhledat odbornou pomoc 

Někdy rodičovská láska a přírodní podpora nestačí. Pokud strach vašeho dítěte přetrvává, stupňuje se a výrazně narušuje jeho fungování, neváhejte vyhledat pomoc dětského psychologa nebo terapeuta. Není to známka selhání, ale naopak projevem té největší lásky a zodpovědnosti. Odborník vám pomůže porozumět příčinám strachu a naučí vás i vaše dítě efektivní techniky, jak ho zvládat. 

Strach u dětí je komplexní téma, ale nemusí být noční můrou. Pamatujte, že je to ve většině případů normální a dočasná součást dospívání. Klíčem je trpělivost, empatie a vytvoření bezpečného prostředí, kde se dítě nebojí o svých pocitech mluvit.

Shrňme si to nejdůležitější: 

• Rozlišujte přirozená období strachu.
• Naučte se rozeznat běžný strach od možné úzkostné poruchy.
• Buďte svému dítěti oporou a jeho pocity nikdy nezlehčujte.
• Jako jemnou a účinnou podporu můžete využít Bachovy kapky namíchané na míru.
• Pokud si nevíte rady, nestyďte se obrátit na odborníky. 

Pamatujte, že v tom nejste sami. S láskou, trpělivostí a správnými nástroji můžete svému dítěti pomoci překonat jakoukoli příšeru, ať už se skrývá pod postelí, nebo jen v jeho mysli.